MEZI NÁMA

blog nedokonalé matky
0 comments

Postgraduál

Tuhle si moje kamarádka Anička postěžovala, že společnost očekává od matky stoprocentní nasazení. Někde mezi nákupem biozeleniny a hadrů z ekologicky udržitelně pěstovaný bavlny by měla stihnout kadeřníka, napsat knihu, vytřít podlahu, dopřát manželovi (páč jinak by to u rozvodovýho stání použil jako argument a ještě by jí přiklepli nižší alimenty a bylo by po biozelenině), rozjet vlastní podnikání, nakoupit kabelku. Povinný pražský minimum je kabelka od Michaela Korse, ovšem tím nikoho neoslníte, je potřeba mířit vejš. Mateřská je ten správnej čas pro maximální seberozvoj, nechcete přece dělat dojem, že ste si tři roky jenom bezduše plácali bábovičky. Pak se Anička zarazila a za chvíli připsala: „Ty si taky ten špatnej příklad, děláš doktorát, máš blog a ještě k tomu si zhubla. Myslím, že se s tebou přestanu bavit.“

Takže co, měla bych tu asi napsat, že to všechno dělám jen tak, aby se jako neřeklo. Trošku jakože bokem přicmrndávám. Z radosti, protože jsem tak dočista geniální, že mě intelektuální nečinnost zabíjí. Jenže pravda je taková, že nechci spadnout do kategorie neschopný šmudly s vykojenýma neuronama. Chci bejt jako Angelina Jolie. Na každý ruce dva africký syrský sirotky, obtažený kalhoty a dva autorský scénáře. Vyplout tři hodiny po porodu (co porodu, hypnoporodu!) z porodnice na jehlách a s úsměvem konturovaným precizně nanesenou rtěnkou jako vévodkyně Kate. Jasně, že ještě k tomu nosit dítě na hřbetě do pěti let a kojit ho do šesti, páč bejt krásná a úspěšná na úkor dítěte, tím teda dneska nikoho neohromíte.

Nechci se vymlouvat na ty sociální tlaky vokolo. Na druhou stranu na mě v pět ráno vyskočilo dítě a článek na Facebooku k tomu. Nějakej oduševnělej pedagog v něm rozvíjel základní myšlenku, že ženská s dětma se prostě nemůže intelektuálně rozvíjet. Tím chtěl říct, že sme blbý, ale aby to jako líp znělo no. Doktorátem sem teda nikoho oslňovat nechtěla. Je teda fakt, že když mi jedna rodinná známá dobrosrdečně poklepala na rameno a prohlásila: „Někdo má ty doktoráty…ale mateřství, to je taky zásluha!“, s mým egem to krapet zacloumalo. Ale pravda je taková, že chci hlavně urvat lepší flek a výzkum mě kupodivu celkem baví. Teda v určitých bodech, ne v tom jednom, ve kterým si v jedenáct večer louskám publikace. Aspoň sem jednou nohou venku z ranku „blbá ženská s miminem“.

Něco jinýho jsou hadry, páč kdo by chtěl sbírat soucitný pohledy v tramvaji? Navíc po osmi měsících v poblitejch tílkách dostane jeden chuť na něco slušivějšího. I já jsem se tak zásobila kabelkou od Korse a rejbenkama, prostě to povinný pražský minimum. A můžu vám říct, je to úplně super! Ta kabelka je z bezvadný pevný kůže, to se fakt pozná kvalita, žádnej Baťa prostě. Prckovi to parádně pomáhá s prořezáváním zoubků. Brejle taky fajn, moc dobře padnou do ruky, což procvičuje jemnou motoriku a facilituje naši vzájemnou komunikaci. Nejsem si jistá, jak moc se intelektuálně (ne)rozvíjím, ale těší mě, že synek to dohání za mě. A navíc je to muž, teda zatím minimuž, ale pořád muž, takže už ho nikdy nic nezastaví!

Leave A Comment

You must be logged in to post a comment.