MEZI NÁMA

blog nedokonalé matky
0 comments

Vesničko má

Jsem holka z města. Znervózňuje mě, když se jdu projít s kočárem a cestou potkám nejméně tři neznámý důchodkyně, který už z dálky křičí: „No nazdárek, tak dneska to berete na opačnou stranu, jooo?“, protože si mě přece pamatujou jako tu malou protivnou holku, co jim s koloběžkou najížděla do ostružin. Ze smradu spálenýho listí dostávám deprese, hvízdání cirkulárky mi nahání husí kůži a z přezíravýho chování číšníka v místní občerstvovně jsem poněkud mrzutá. Tentokrát jsme se na vesnici vypravili s miminem a veškerou parádou, neboť babička s dědou slavili šedesát let od svatby a jak je v naší rodině zvykem, k oslavám se přistupuje systematicky a procítěně. Byl obřad a kytice a byla hostina s dortem. Sice sem byla naoko třeskutě vtipná a plánovala únos nevěsty s poznámkou, že není jistý, jestli by si děda vzpomněl, koho nebo co má hledat. Taky mě zajímalo, jestli děda řekne babičce ano. No ale řekl a bylo to dojemný. Fakt.

Čtrnáctiletá vnučka jedné z důchodkyň recitovala s vystrčenou bradou něco o bílejch koních, co přinášej štěstí, pověřená úřednice připomenula, že „jarní květ mládí utržen již byl“ a nechyběla hudební vložka. Což bylo super, protože synek byl už od rána velmi rozladěný, neboť ho předčasně probudil hlučnej strejda, kterej hledal po celým baráku chlebíčky. Místní bard s šedýma loknama a chraplavým hlasem a mobil v ručičkách ho však zabavily na dostatečně dlouhou dobu. Nejdříve jsem z toho všeho byla trochu vykolejená, ale pak jsem viděla dojatýho dědečka a rozzářenou babičku a bylo mi jasný, že to nikdy nemohlo bejt lepší.

Co se mě týče, pokusila jsem se opět o nějakej ten fashion statement a zvolila modrou pruhovanou sukni a halenu ke krku s balónovými rukávy. Ocenil to však pouze přítel sestry, kterej prohlásil: „Jo, tak ty deš ve kroji, jo? Hustýýý!“ Synek poněkud rozladěně sledoval množství knoflíčků, který ho dělilo od zdroje, a zrcadlo mi vytrvale vracelo odraz barokní selky, ovšem s kouřovými stíny. Zjistila sem, že když si na vesnici vezmete extravagantní košili, kojíte víc jak půlroční dítě a sháníte v sámošce lilky, budete za exota. Babička se to asi snažila zachránit, když na někoho přes celej stůl volala : „Vona je vdaná!!“ To nepomohlo, páč svatby zdá se nejsou v kurzu, takže ta letošní diamantová je asi poslední. Páč abyste slavili diamantový svatby, musíte si především někoho vzít hned na prvním místě.

Na druhou stranu na vesnici jsou si všichni rovni, vesnice si nevybírá a nemilosrdně šťourá prstem okolo každýho baráku. Tady se ví, která doma pořádně neuklízí a kdo obchází po třech pivkách špatný dveře. A nikomu neunikne, jaká sousedka sjede staříkům do města pro nákup a kdo Fandovi bez nohy vopravil vrata. A tak se vracím do pražský samoty, kde nikoho nezajímaj vaše prsa, ani kdybyste mu s nima plácali přes ksicht, ale kde vám ani nikdo jen tak nesjede pro nákup a nevopraví dveře. Přes tohle veškerý dojímání si stejně myslím, že jsem na jakoukoliv vesnici až moc lufťácká, ale co se týče syna, už si nejsem tolik jistá. Možná by veškerý biopříkrmy, montessori školky a samoodstavy vyměnil za návraty rodičů z práce okolo třetí a vrtání klacíkem do mrtvejch vrabčáků a bláta. Nebo možná jenom stačí, abysme si vobčas všichni všimli, kterej Fanda bez nohy potřebuje pomoct s nákupem.

Leave A Comment

You must be logged in to post a comment.